Jan-Michal Mleziva
pedagog,
překladatel,
poradce v oboru školského práva,
tvůrce vzdělávacích textů pro děti
Narozen
20. září 1965 ve Slavičíně (okr. Zlín)
Něco o sobě:
Z činností, kterým se profesně věnuji, považuji za hlavní učitelování. K němu mě dovedla nespokojenost se školním vzděláváním, jehož jsem byl svědkem a zároveň objektem po celé dětství a mládí. Touha dělat coby učitel věci jinak probouzela můj zájem na hledání nových a lepších forem výuky. To se však bohužel často nesetkávalo na straně vedení škol či zřizovatele s pochopením.
Od roku 1991, kdy jsem začal pracovat jako učitel (převážně německého jazyka), jsem měl možnost působit na různých typech škol – základní škola, gymnázium, střední odborná škola, konzervatoř. Jednalo se o školy jak státní, tak soukromé, vedené tradičně i alternativně. V roce 2005 jsem začal uvažovat o založení vlastní školy. Jenže jsem tehdy došel k závěru, že právě uzákoněná „reforma“ nezajišťuje ideální podmínky pro zamýšlenou novou školu. Inicioval jsem proto petici za změnu školského zákona a petici za změnu Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Požadavky obou petic vnímám ještě dnes coby aktuální. Můj zájem se tímto rozšířil ze vzdělávání na půdě školy také na vzdělávací systém, čehož výsledkem bylo mimo jiné pravidelné přispívání do časopisu Rodina a škola a příležitost publikovat v rámci blogu na Aktualně.cz.
Současné pronikání do školské práva mě také začalo přivádět k řadě případů, které jsem pomáhal řešit. Všechny mají jeden společný rys - nespravedlnost vůči dětem či mladým lidem. Nejabsurdnější kauza se týkala "mimořádně nadané propadlice".
Stěžejním úkolem v oblasti vzdělávání se mi v tuto dobu jeví zásadní změna paradigmatu učitelské práce a s ní souvisejícího studia pedagogických oborů. Jsem přesvědčen o tom, že každý, kdo profesionálně pracuje s dětmi ve školách, by měl v prvé řadě dětem skutečně rozumět, aby pak jeho odborné působení bylo vždy dítěti ku prospěchu s ohledem na jeho další život (více k tomu). Díky četným pobytům v zahraničí v posledních letech jsem měl příležitost seznámit se trochu se vzděláváním např. na Novém Zélandě, v Jižní Koreji či skandinávských zemích.
Po celou dobu své pedagogické činnosti sleduji závažný nešvar českého školního vzdělávání, který spočívá v přetěžování dětí kvanty informací v takové podobě, že spíše dětem ubližuje. Dětem jsou předkládány silné koncentráty poznatků, které děti nemohou pozřít. A jazyková podoba těchto koncentrátů má nejspíš za následek, jak mi napovídá mé psycholingvistické vzdělání, že rozvoj jazykových schopností dětí neprobíhá ideálně. Toto uvědomění bylo pro mě výzvou k tvorbě vzdělávacích textů pro děti.
Je zvyklostí uvádět své vzdělání. Za jistou lingvistickou fundovanost vděčím Katedře germanistiky Filosofické fakulty UP v Olomouci, kde jsem absolvoval magisterské studium filologie. Na Pedagogické fakultě UK v Praze jsem v rámci magisterského studia managementu vzdělávání došel k utvrzení, že pedagogické vzdělávání vyžaduje naprostou proměnu, jejíž nezbytnou podmínkou je proměna samotných vyučujících v učitelské přípravě.
Mé pedagogické uvažování také přibližují ve stručné formě dva rozhovory - pro Rodinu a školu (2006) a pro Lidové noviny (2011).